Animovaný film je druh filmu, který je snímaný po jednotlivých fázích (neboli snímcích filmového pásu) tak, aby se jeho přehrátím plnou rychlostí vytvořil dojem plynulého pohybu. Tomuto způsobu rozpohybování se říká animace.

Animované filmy vznikly původně jako kreslené, loutkové a další technologie, od konce minulého století se uplatňuje počítačová animace.

Pro filmové triky se také používají i další technologie.

Před druhou světovou válkou založil, po vzoru USA, Baťa ve Zlíně „továrnu“ na kreslené filmy, po válce se proslavil Jiří Trnka svými loutkovými filmy. Dalšími známými tvůrci z dob Československa jsou Břetislav Pojar a Jan Švankmajer.

Technologie a příklady animovaných filmů

Kreslené filmy

Slavné kreslené animované filmy jsou třeba Sněhurka a sedm trpaslíků, Lví král studia Walta Disneye, či filmy a seriály z Japonska (říká se jim anime), zastoupené a známé především pracemi ze studia Ghibli a jeho nejznámějšího režiséra Hajaa Mijazakiho, kreslené v japonském komixovém stylu zvaném manga.

Loutkové filmy

Světoznámý je Jiří Trnka, loutkové filmy tvořili třeba Břetislav Pojar, Karel Zeman kombinoval loutky s herci, Hermína Týrlová, z novější tvorby natočil Aurel Klimt filmové Fimfárum.

Plastelína

Nejznámější tvůrce, používající tuto technologii je Nick Park a studio Aardman Animations. Natočili několik půlhodinových filmů Wallace & Gromit a dlouhometrážní Slepičí úlet a Prokletí králíkodlaka.

Animace objektů

Různé způsoby animace objektů používá třeba Jan Švankmajer, ale i mnoho dalších.

Pixilace

Jedná se o pixilování člověka – snímek po snímku se nafotí člověk v pohybu a postupným dáváním obrázků za sebe se člověk dostane sám do pohybu optickým klamem.

Počítačové filmy

Počítačem animované filmy jsou například klípek Jana Pinkavy Geriho hra oceněný soškou Oscar, Shrek, Final Fantasy: The Spirits Within, Toy Story, Hledá se Nemo, Doba ledová, Auta, nebo také první takhle animovaný český film Kozí příběh.

Animované filmové triky

Velmi slavný film s animovanými triky byl dávný King Kong. Český režisér Karel Zeman používal animované triky velmi často (filmy Vynález zkázy, Cesta do pravěku a další).

Animované triky využívají všechny animační technologie.

Voiceover nebo také Voice-over je

• filmový/televizní termín pro mluvené slovo pronášené hlasem, jehož nositel je nepřítomný v obraze. Původní zvuk scény je přitom utlumen nebo odstraněn. Text pronášený pod obraz (nebo mimo obraz) nejčastěji vysvětluje dění v obraze a to zejména u dokumentárních, instruktážních filmů, reklam. V hraných filmech z 40. – 60. let 20. století představoval voiceover oblíbený způsob vyjádření „vnitřního hlasu“ hrdinů.

• také možné označení člověka, který se specializuje na čtení textů, aniž by přitom byl vidět. Je též označován jako spíkr (pokud umí dobře staticky předčítat dokumenty), hlasatel, voice talent (správnější označení, ale spíše v případě pokud aspiruje na dramatičtější herecké výkony, postsynchron či dabing). Často jsou jejich tváře neznámé, na rozdíl od jejich hlasů – i když mnozí rovněž působí jako „obyčejní“, mnohdy téměř neznámí herci, redaktoři nebo moderátoři. Často se typově zařadí pro jistý typ práce a jejich účinkování v jiném žánru může diváka zmást či pobavit (např. Richard Honzovič byl specializován na seriózní přírodopisné, politické či technické dokumenty a jeho hlášení fiktivních zpráv v satirickém pořadu umocňovalo humorný prvek). Barva hlasu některých z nich je natolik pružná, že si divák ani neuvědomí, že týž hlas, který komentoval soutěžní pořad, nyní doprovází reklamu na pivo (Vladimír Čech) a za chvíli přečte komentář k přírodopisnému snímku. Mnozí z nich s touto „pružností“ často působí v dabingu.

I když se předčítaným textům říká komentáře mimo obraz/pod obraz, voice talent není komentátor (to je autor komentáře nebo odborník, který dokáže snímané dění doprovodit komentářem spatra (například přenos sportovního utkání), přičemž v takovém případě není přísně posuzována libozvučnost projevu).

V některých zemích, např. v Polsku (včetně nosičů DVD) je voiceover využíván v daleko širší míře také jako náhrada za zde nepříliš často používaný dabing zahraničních filmů – voiceover (často jediný herec) je zde čten zároveň s originálním zněním nebo několik sekund po něm.

Dabing (z anglického dubbing) je proces, při kterém jsou filmové dialogy herce nebo herců přemluveny jinými herci s úmyslem nezměnit ostatní zvukové složky filmu (ruchy, hudba). Dabing se nejčastěji užije v případě vzniku jiné jazykové verze filmu. Setkat se s ním však lze i v případě, kdy je původní hercův projev z nějakého důvodu nepoužitelný a je tedy nutno jej přemluvit někým jiným ve stejném jazyce. (Velmi často se tento princip využívá např. při natáčení reklamních spotů, kde často vystupují neherci s neškoleným hlasovým projevem.)

Tvorba dabingu

K tvorbě dabingu jsou vždy potřeba tzv. mezinárodní míchací pásy, což jsou zvukové stopy obsahující hudbu a zvukové efekty, chybí v nich dialogy.

V dřívějších letech vznikal dabing pomocí tzv. smyček, které vznikly fyzickým rozstříháním filmového pásu na několikaminutové části, které byly slepeny (a tím vznikly nekonečné smyčky). Každá smyčka pak byla ve studiu promítána dokola tak dlouho, dokud se přítomným hercům nepodařilo namluvit všechny repliky v dané smyčce ke spokojenosti dabingového režiséra.

Od tohoto postupu se upustilo s příchodem videokazet a digitální techniky. Dnes se používá pouze ve studiích České televize.

Dnes je celý postup kompletně digitální, což mj. znamená, že herci mohou chodit do dabingového studia po jednom a dabovat postavu zvlášť, tj. nejdříve namluví všechny své repliky postava X, pak postava Y, pak postava Z, aniž by se tito tři herci museli někdy setkat (i když ve filmu mají jejich postavy společné scény).

V případě některých dabingů pro kina (někdy i na DVD) je běžné, že se natočený zvuk odešle do původního zahraničního studia, které film natočilo, a zde je smíchán tak, aby přesně odpovídal původnímu zvukovému mixu. U náročných projektů může dabing vznikat měsíc a stát okolo milionu Kč. U filmů pro video a televizi může být dabing hotov za jeden den.

Dabing zhotovený pro kina je většinou používán i pro DVD, video a televizi, ale existují i výjimky, především u starších filmů, kde nevyhovuje technická kvalita dabingu nebo pokud je nákup práv k dabingovému dílu nákladnější než tvorba nového.

Protože poptávka po dabingu je (především pro televizi a video) velká, existuje v Česku přes 20 společností vyrábějících dabing.

Seriál je obecné označení pro opakující se událost, děj nebo dílo. Obvykle se jedná o sled novinových či časopiseckých článků, reportáží, kreseb, fotografií nebo o audiovizuální dílo.

Dramatické audiovizuální dílo

Seriál v umění je nejčastěji dramatické audiovizuální dílo rozdělené na několik dílů. Jednotlivé díly mají většinou stejný časový rozsah, zpravidla kratší než samostatné dílo (např. „celovečerní“ film).

Nejobvyklejšími druhy seriálů jsou rozhlasové a televizní seriály.

Počet dílů bývá různý. Některé seriály jich mají skutečně jen několik, jiné stovky. U seriálů je také běžné, že jsou časem přidávány navazující díly.

Některé seriály se dělí na sezóny. Sezóna obsahuje zpravidla pevný počet dílů, který se odvysílá v průběhu jednoho roku (mluvíme o premiérovém vysílání seriálu). Běžné počty dílů sezóny jsou 52 (jednou za týden), 26 (jednou za dva týdny) nebo 22 (jednou za dva týdny s vynecháním prázdnin). Některé seriály se snaží každou sezónu částečně ukončit, jiné naopak končí sezónu uprostřed dvoudílu.

Díly se většinou označují pořadovým číslem a názvem nebo číslem sezóny, pořadovým číslem v sezóně a názvem (např. 5×23 Já, Borg je 23. díl páté sezóny Star Trek: The Next Generation).

Mezi typicky seriálové žánry patří telenovela (televizní román) a sitcom (situační komedie). Jde o díla bez vysokých uměleckých cílů, vytvářená a vysílaná především pro pobavení. Je pro ně typický jednoduchý děj s důrazem na city a emoce (telenovela) či komické situace (sitcom), vyšší počet dílů a častá vysílací frekvence.

Vzhledem k počtu dílů mají seriály obvykle menší rozpočet na jednotku času než celovečerní filmy. Jejich finanční nákladnost sice snižuje například možnost znovupoužívání kulis a rekvizit, ale často navíc mají méně propracovanou výpravu a pracují na nich méně kvalitní režiséři a herci. To může následně vést k nižší umělecké kvalitě. Populární kvalitní herci také nebývají ochotní se dlouhodobě uvázat na jednom projektu. Naproti tomu ale samozřejmě existují i seriály umělecky hodnotné, ať už finančně náročné či nikoliv.

Seriály začínají pilotním dílem. Tím může být jednoduše první díl, první dva díly tvořící dvojepisodu nebo pilotní film, tedy celovečerní film použitelný samostatně i jako začátek seriálu (označuje se pak jako „nultý díl“ seriálu).

Filmová místa.cz (zkracováno na FM) je databáze filmových lokací a míst natáčení především v českých filmech a zahraničních filmech natáčených na území České republiky. Nejde tedy prioritně o klasickou databázi filmových děl, jakou nabízí projekty Česko-Slovenská filmová databáze nebo České filmové nebe. Filmová místa.cz si kladou za cíl odpovědět na otázku, na kterých místech se natáčely filmy a seriály.

Historie vzniku

Projekt Filmová místa.cz byl spuštěn 1. května 2007., autorem je Jiří Kuruc. Podmětem ke vzniku projektu byly závěrečné scény z filmu Charlotte Gray, kde se hlavní hrdinka setkává se svým ztraceným přítelem Julienem na kopci s kamenným kostelem. Místo autory natolik okouzlilo, že chtěli zjistit, kde se nachází. A zjistili, že vševědoucí Internet nedokáže odpovědět. Na podzim téhož roku přibyla funkce Interaktivní mapa. Projekt do té doby odpovídal na otázku, kde se natáčel konkrétní film. Nedokázal však návštěvníkům jednoduše odpovědět, co se natáčelo v okolí jejich bydliště anebo cíle nedělního výletu. Interaktivní mapa využívá veřejně dostupné API mapové aplikace Googlu.

Vytváření databáze a zapojení uživatelů

Projekt je od počátku stavěn jako tzv. Web 2.0 aplikace a jak autoři přiznávají, bere si inspiraci právě z Wikipedie. Pro jedince je nemožné, aby poznal všechna místa natáčení z filmu. Návštěvníci stránek z různých koutů republiky však snadno rozeznají místa ve svém blízkém okolí, které mají neustále na očích. Nové filmy a filmové záběry mohou přidávat všichni registrovaní uživatelé a všichni registrovaní uživatelé mohou přidávat k filmovým záběrům adresu a také fotografii současné podoby místa. Tyto srovnávací fotografie jsou nejzajímavější u filmů staršího data výroby. Pro účely databáze jsou bezvýznamné filmy natáčené v ateliérech.

Velmi často se tedy stává, že jeden uživatel vloží záběr z filmu, o kterém by chtěl vědět, kde se natáčel. Druhý uživatel místo rozpozná a přidá adresu. Třetí uživatel pak může přidat fotografii současné podoby místa pro srovnání.